Když pečujeme o pokožku, často vynecháváme, mimo obličeje, ostatní části těla. Dekolt je ale místem, kde se často tvoří vrásky, které napovídají o našem skutečném věku i zdravotním stavu. Abychom se vyhnuli nevzhlednými vráskám na krku, je potřeba pravidelně pokožku krémovat. Inspirací, tipů a rad, je mnoho. Prozradíme alespoň několik z nich.

Pleť je třeba dostatečně hydratovat, protože denní vystavování UV záření ničí kolagen obsažený v pokožce. Kůže je pak bez lesku, není svěží a je potřeba jí dodat vitalitu nejenom zevnitř, ale také zvenčí. Je proto důležité dodržovat pitný režim, nejlépe v podobě čisté vody. Také správný výběr krému je vhodný k zabránění vysoušení, krk bychom měli ošetřovat ráno i večer. Efektivní výsledek bude docílen pravidelným vmasírováním správného výrobku, speciálního na vrásky na krku. Vadnutí kůže zabrání látky v takových krémech obsažené a konzistence je díky kolagenu hutnější, než krémy na obličej. Pravidelné používání omezuje tvorbu vrásek.

Dalším pomocníkem je i krém s vysokým ochranným faktorem. Sám o sobě je mastný a při pobytu venku je třeba, mimo obličeje a ramen, namazat také dekolt. Stejně tak po návratu domů a večerní hygieně, je dobré pokožku osvěžit pleťovou maskou. K dostání je nepřeberné množství masek na obličej, ale také na krk. Ty chrání kůži před matným vzhledem, obsahují totiž aktivní substance, pomáhající předcházet stárnutí. No, dopřát si chvilku klidu a relaxace, to oceníme všichni. Existuje i cvičení pro kůži na krku, stačí jednoduše alespoň 10 minut denně otáčet hlavu a protahovat krk. Nakonec nejhlubší efekt mají olejové kůry. Olivový, kokosový nebo mandlový olej, všechny napomáhají zdravé pleti.

Další radou je použití okurky. Ano, salátová okurka obsahuje 95 procent vody, nejvíce ze všech druhů zeleniny, minerální látky jsou skvělým pomocníkem nejenom pro udržení žlučníku v kondici, ale také pro pleť. Regenerace, hydratace, výživa i zklidnění, to vše dokáže salátová okurka. Především kolem očí a na obličeji stahuje póry, vyhlazuje však i vrásky na dekoltu.

Banky mají interní předpisy, kterými se snaží co nejvíce předcházet zneužití platebních karet, proto sledují počet za sebou jdoucích plateb do 500 Kč nebo objem uskutečněných transakcí apod.
Jde o ochranu majitele účtu a jeho karty. Pokud dojde k překročení limitů, musí platící zadat PIN i při platbě do 500 Kč.
Mnoho klientů má strach ze ztráty karty nebo z jejího zneužití a banky se snaží tyto rizika co nejvíce eliminovat. Bezkontaktní kartu má v peněžence 92% Čechů.
 
Neoprávněné platby může zastavit včasná blokace karty, ale je dobré mít kartu i pojištěnou.
Navzdory obavám je však malý počet lidí, kteří pojištění jsou. Nejčastěji jde o osoby ve věku 18 až 24 let. Nejopatrnější jsou lidé od 55 let, kteří si pojištění zneužití sjednávají nejčastěji a díky tomu se nemusí až tolik obávat.
 
Mimo platebních karet jsou u některých bank k dispozici i platební nálepky, které se však zatím neodrazily na popularitě kreditních karet. Nejvíce je oblíbená platba bezkontaktní kartou u mladých lidí do 24 let ( 83 % ).
 
Češi většinou již hotovostí neplatí, téměř každý platí pípnutím. Charakteristickým pípáním již platí i malé nákupy, protože si uvědomují benefity platebních karet. Bezhotovostně již platí 88 % občanů, takže 9 z 10 lidí. Nejčastější platby kartou jsou zaznamenávány u osob do 45 let s vyšším vzděláním.
 
Platby kartami jsou hodně populární, protože v jednoduchosti je síla. Nemusíte hledat drobné po kapsách a zdržovat se, jednoduše pípnete a máte hotovo.
 
Díky těmto skutečnostem klesá podíl výběrů z bankomatu. Bankéři sledují trend vybírání méně často, za to však větší obnos najednou. Pokles byl zaznamenán i u tzv. cash backu, tedy výběru peněz přímo na pokladně u obchodníků.
 
Kreditní karta je dnes nedílnou součástí životního stylu a platíme s ní všude – nejvíce utrácíme za potraviny, v restauraci, lékárně a každým rokem oblíbenost tohoto trendu roste.
 
Dalším faktem je to, že muži používají platební karty úplně jinak než ženy. Muži utrácí hodně za hygienické prostředky, pohonné hmoty, ubytování nebo potraviny. Ženy utrácí převážně v drogeriích ( 77 % jsou zákaznice ), dále za oblečení, drobné dárečky, knihy a šperky.

Jde také o to, že každý bankovní účet je (do určité výše) pojištěn. Žádná kryptoměna pojištěna není a pokud provedete nějaký nezdařilý převod financí např. Bitcoinu, nemáte nárok na žádné odškodnění.

Zatímco v Japonsku se tímto nástrojem platí naprosto běžně a těší se tam poměrně značné popularitě, v sousední Číně naopak od tohoto platidla lidi odrazuje centrální bankovní ústav. Upozorňuje na to, že kryptoměny obecně nejsou ničím kryty, žádný vládní systém ani bankovní sektor je nepodpírá, ostatně, to byl také důvod jejich vzniku – osamostatnit se od závislosti na státním a bankovním sektoru.

Kryptoměna není podepřena žádnými skutečnými aktivy

Virtuální měny se tedy těší oblibě jen díky vzájemné důvěře lidí, kteří samotný jejich systém udržují v činnosti. Je to jakési fluidum, jehož proměnlivá hodnota se mění v závislosti na chování lidí, jejich postoji, a dokonce i náladě. Je až s podivem, že se něco takového ve virtuálním světě Internetu udržuje. A to na poměrně slušné úrovni, připomeňme jen, že na počátku roku 2018 se právě Bitcoin vyšplhal až na kurz jednoho Btc. za tisícovku amerických dolarů. Je to však do jisté míry fikce, hodnota virtuální měny je proměnlivější než aprílové počasí, přesto se s ní čile obchoduje na burzách. Burzovních registrovaných subjektů je již šestnáct. Prozatím ale žádnou virtuální měnou nemůžete platit ani v e-shopech.

Kdo založil Bitcoin?

Co se týče speciálně Bitcoinu, ten pochází z roku 2009 a kdo jej založil, vlastně není přesně známo. Ví se jen, že dotyčná osoba se nechala titulovat pseudonymem japonského znění Satoši Nakamoto. Do hodnoty tohoto platidla nemůže nijak vstupovat ani centrální banka, ani žádná vládní struktura. Peníze emituje počítačová síť speciálním programem, který nové bankovky (v tomto případě kulaté mince) razí neustále, ovšem stále pomaleji. Celkový počet vydaných Bitcoinů by měl dosáhnout hodnoty 21 milionů, přičemž vydávání oběživa údajně skončí až za 122 let. To už tu ale nikdo z nás „pravděpodobně“ nebude.

Umělci jsou velmi originální, pestrá a také osobitá skupina lidí. Cokoliv co dělají, musí dělat odlišně než ostatní. Podle toho také vypadají jejich obydlí, která jsou zajímavá většinou už jen svou historií, nebo lokalitou, v níž se nachází. Hledají si buďto staré budovy, ve kterých se otiskl duch dávných časů, nebo naopak, nejvíc moderně a mimozemský vypadající usedlosti, jaké si dokážete představit. Za svou lokalitu si stále více volí venkov a okraje měst, kde mohou čerpat svoji inspiraci. V poslední době se do módy stále více dostává retro a v této vlně se také veze velká řada umělců, kteří mají ten dar vidět i například ve staré smaltové lžičce to největší umění. Starý poctivě vyráběný nábytek i letité bytové doplňky někomu sice můžou přijít nepotřebné, ale v dnešní době, kdy jsme již všechno vynalezli, stejně jen těžko dohoníme kvalitu a duši některých starých věcí. Podle mého názoru bychom si měli vzít za příklad umělců a dát starým vysloužilým věcem příležitost znovu ožít, protože mimo pěkný vzhled to přináší také velkou radost a dobrý pocit.

Kde hledat:

Obchod s nábytkem či bytovými doplňky
Čím větší je zájem, tím větší je nabídka. Proto v současné době obchodů s retro zbožím stále přibývá a to jak internetových, tak i kamenných. Málo který se však zaměřuje pouze na retro většinou je to jen část z jejich nabídky. V obchodech s novými retro věcmi naleznete staré věci v novém provedení, což přidá na jejich životnosti. Aby ovšem dosáhli dřívější kvality, potřebují také pracovat stejně poctivě jako dřív. Proto jsou tyto produkty také velmi často drahé.
Vetešnictví a zastavárny
Pokud chcete nábytek sehnat levněji a v originální podobě, bude nejlepší způsob navštívit nějaké z blízkých vetešnictví. Malou nevýhodou ovšem bývá nepřehlednost a přeplněnost těchto obchodů. To může také vést ke koupi věci, které vůbec nepotřebujete, nebo koupi již poškozené věci, čehož si můžete všimnout až doma.

Co hledat a jak správně kombinovat

S tím co hledat, nelze odpovědět zase tak jednoznačně. Nejlepší způsob je vzít to co Vám nejvíc padne do oka. Důležité je ale nenechat se strhnout nákupním šílenstvím, abyste si pak neudělali malou zastavárnu z domu. Všímejte si drobných doplňků, které rozzáří Váš být a nebojte se i odvážnějších exemplářů. Správný umělec svůj dům vybaví starožitným nádobím, skleničkami z broušeného skla, porcelánovými hrníčky a smaltovým cedníkem a hrnci. Linku si naopak zařídí moderní v kombinaci masivního dřeva a kovových odlesků trouby, ledničky a skříněk. Na podlahu, která za všech okolností zůstane původní, takže prkenná nebo se zdobenými kachličkami, položí malé originální koberečky. Dalšími neotřelými kousky je piano či jiný hudební nástroj, také nesmí chybět posezení na parapetu nebo houpací křeslo. Moderní pohovky jsou ve většině případů nevkusné, proto zvolí starý dobrý gauč. U bíle natřeného pracovního stolku se šupletem s originální úchytkou stojí čtyři odlišně vypadající židle: jedna dřevěná s prošívaným opěradlem a sedátkem, jedna rozkládací zahradní židle a dvě bílé z Ikei. Retro má také rádo extrémní věci, například houpací síť zavěšenou na trámech, staré štafle uprostřed pokoje, rozkládací pruhované lehátko místo křesla v pokoji nebo starých necek místo vany. Chybět nesmí originální retro obrázky kaváren a města, gramofon, či staré rádio. Každý si pod pojmem retro představí trochu něco jiného. Já si představím toto.