Už jako malí začínáme


A neskončí to zřejmě nikdy. Jako malé princezny se totiž velice rády zkrášlujeme. Půjčujeme si často maminčiny boty a své malé nožky do nich strkáme, i když se nám tam vejdou i třikrát. Také velice rády nosíme nejnovější a nejkrásnější maminčiny věci, které má ve skříni a později se i snažíme se jí podobat. Tato podoba spočívá v tom, že si sedneme za její stůl, kde má všechny své krásné šminky a rtěnky a laky na nehty a snažíme se jí připodobnit, protože ona je vždycky tak hezká a krásná a my ji z celého srdce milujeme, protože je to zkrátka naše máma. Proto často některé věci přijdou k újmě, když se snažíme na sebe něco rtěnkou či šminkami napatlat. Posbíráme ji všechny řetízky, a když má nějaký náhrdelník velký a krásně barevný, tak tím je to ještě lepší, protože ten nás láká ještě víc, takže jej musíme na svém krku mít.

Jako princezna

Teď se cítíme jako princezny, ještě že máme také něco svého. S dětskými náušnicemi bílé zlato jsme si s mamčinými věcmi naprosto rovni. Takže ať máme vypůjčeného cokoliv jejího, tak víme, že i my máme něco originálního a krásného, co nám rodiče vybrali a v čem se budeme cítit jako princezny, i kdybychom na sobě nic jiného z těch zkrášlujících přípravků a šatů či bot neměly. 

Už jako malí začínáme
Ohodnoťte příspěvek